STAROMODNÍ ROMANCE.

Antonín Klášterský

Já měl jsem vřelý, žhavý cit, ten v mladém srdci mém byl skryt. A cit ten často z oka šleh’, ne v jiskrách, ale v plamenech. Tu nestačilo blesků pár, ten plamen chtěl zas plam a žár. Však vůkol mne byl chladný svět a jinovatka, mráz a led. Leč plamenů těch čistý jas, ten neztišil se, neuhas’. A k mému hrobu jednou přijď, až na všem bude sněhu píď. To bude ten, kde padlý sníh hned skane v slzných krůpějích. Tam srdce bude pohřbené, to horoucí, to plamenné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

263. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  2. Co trpěl jsem... (Adolf Heyduk)
  3. Jsem mladá, ztepilá a táhlá... (Adolf Heyduk)
  4. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  5. PO DLOUHÉ ZIMĚ. (Alois Věkoslav Haber)
  6. XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  8. Dumka. (František Táborský)
  9. Sukénky jako padlý sníh... (Adolf Heyduk)
  10. Kvítí ledové. (Vilém Ambrož)