DUŠE MÁ...

Antonín Klášterský

Duše má jak seděla by jako vězeň s pouta tíží; v žalář padá přísvit slabý, a čas se tak zdlouha plíží! Sedí, sedí – ani neví, je-li noc či den je právě, zní-li venku ptačí zpěvy nebo vítr v suché trávě. Sedí, sedí bez pohnutí, nezasténá, nezakvílí, přešel vzdor, jenž ruku nutí mříží zatřást, přešly síly. Však teď chví se ve hluboku, děs jí křiví bledé rysy, slyší kroky – mnoho kroků – jaká hrůza! To jsou krysy! Zná je dobře, ze všech koutů noc co noc se sběhnou na ni, marně smrt zve ve svém poutu, cítí, jak ji každá raní. Každá raní, každá bodá, každá zub až na dno vtíná, mrákotě se těžké poddá – venku chladná noc je října... Bože, myslím často v děse, duše má jak vetchá blána, dřív než tělo rozpadne se, myšlénkami rozhlodána!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

659. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hučí vody, šumí stráně. (František Chládek)
  2. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu, (Stanislav Kostka Neumann)
  3. V ta místa, kde jsem líbal tebe (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Šero mdlé se s němým tichem pojí, ( H. Uden)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. I. Byl vonný večer, v podletí jak bývá, (Jaroslav Vrchlický)
  7. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)
  8. TICHO V HORÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)
  10. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)