BALLADA VELKONOČNÍ.

Antonín Klášterský

Se Sladkovským Trojan seděl v prosté jizbě. Den byl vonný, řehtaček hlas venku zvučel za odlétlé k Římu zvony. „Slyš!“ – teď se rtů Sladkovského plyne – „zní tak v celém kraji, a teď právě poklady se, myslím, všude otvírají.“ „Poklady?“ – se ušklíb’ Trojan – „pro nás věru báj to pouhá, chudi jsme, a celý svět se bolesti jen naší rouhá. Věř mně, myslím, na tom světě z národů všech, co jich zříme, Kristovu že utrpení v Čechách nejlíp rozumíme. Pro nás jak když konce nemá pašijová těžká doba!“ – V jizbě ticho. Hlavy v dlaních, v dumách tonou muži oba. Zaklepáno. V jizbu stařík s usměvavou vstoupá lící, starý kožich sobě rovná, v ruce mačká beranici. „Pochválen Pán – se Sladkovským rád bych mluvil – nevím ani...“ „– Já to, strýče, tady židle, nesmíte nám vynést spaní! – Odkud pak až?“ – „Z dálky, z dálky, od Semil až, vzácný pane, abych víckrát Prahu viděl, už se, myslím, sotva stane. Ale mám tu v Praze syna, tak bych rád byl svými zraky spatřil vnuka. Myslil jsem si: k Sladkovskému dojdeš taky... Pořád slyším...“ – „A jak u vás? –“ „U nás v horách stará bída, vzácný pán zde v Praze asi sotva takou nouzi vídá.“ Hovor vázne. Rozpačitě stařec hledí kol a kolem, vytáh’ šátek, pot si utřel na temeni poloholém. „Pane doktor!“ – „Nu, co, strýče, směle jen, co hruď vám svírá!“ – – „Slyšeli jsme, na divadlo že tady pan doktor sbírá. Tak jsme taky – je to málo – ale při té bídě známé – abych řek’ tak – my tam v horách také české srdce máme!“ Trojan povstal. Sladkovskému slzy dvě se v oku třpytí: „Pravdu měl’s, jen utrpení je to naše české žití. Ale v bídě pašijové, svět kdy se nám rouhá celý, poklady se lásky v Čechách ještě vždycky otevřely!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 4 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

274. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  2. Jsou ty naše kraje... (Josef Václav Sládek)
  3. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  4. Zimostráz. (Josef Václav Sládek)
  5. JARNÍ SLUNKO ZASVÍTILO... (Josef Václav Sládek)
  6. Smutno v háji, jako v síni (Adolf Heyduk)
  7. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  8. LÉK. (Adolf Heyduk)
  9. K ÚPRKOVÝM LUNETÁM NA ŠKOLE VESNINĚ. (Josef Merhaut)
  10. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)