Dva hroby.

Antonín Bulant

Dva hroby zřím tak často v duši svojí, kde staré lípy šumí u kostela, z let minulých k nim s úctou vděk se pojí a z mého dětství upomínka vřelá. Dva přátelé tam ve úkrytu stmělém, – z nich jeden kněz byl, druhý učitelem. Ač od sebe teď hrob je dělí dvojí, přec jedna země kryje mrtvá těla, týž víry znak nad jejich rovem stojí, jejž druhdy tiskli v naše dětská čela, a vím, jak dřív šli spolu v žití celém, že v jednu říš šel přítel za přítelem. Kdy v duchu zřím, jak ruce tiskli sobě kdys před lety ve školní světnici, a zadumán na jejich stanu hrobě, – tak šeptají mi lípy šumící: Kde dvojí duch a dvoje vanou směry, tam netvoří se vděk a – charaktery!

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

483. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slovo starého vlastence. (Beneš Metod Kulda)
  2. None (Ferdinand Tomek)
  3. Salvatorův obraz v Chrudimi. (František Kyselý)
  4. V trestu láska. (Josef Uhlíř)
  5. KATOLICKÝM BÁSNÍKŮM ČESKÝM. (Beneš Metod Kulda)
  6. Jindřich Zdík. (František Kyselý)
  7. Tvor z protivných živlů. (Matěj Havelka)
  8. Vážná rozmluva. (Beneš Metod Kulda)
  9. XIX. PANU KARLU KRAUSOVI, Cisterciáku a administrátoru fary v Boršově v Čechách. (Beneš Metod Kulda)
  10. Žel. (František Sušil)