Že robem byl, to robota mu řekla.
Pot v panské brázdy, žluč v ty robské tekla;
v zdar cizí setbu rosil jeho pláč,
kdy v líše vlastní plevel jako dráč
mu kradl chleba pro hladové robě.
Rob robil, robil, však jen ku porobě
své i svých robátek, a krutý dík
z té panské slávy sklízel robotník.
Co panské? drábovy to sláva byla.
Kdo nezná mučednictví lidu toho,
ó lidu našeho, těch srdcí měkkých?
A kdo dnes pomní, že co polevila
mu trýzeň, vody neuteklo mnoho,
žeť líp jen ode včírků nedalekých,
a nedávné že zřelo pokolení
cti selské a lich rodných vykoupení?
Ba mláda jest ta naše volnosť, mláda!
O naše, naše! jak to dí tak ráda
všech ústa. Naše volnosť, – neboť celý
ten Čechů národ – rolnické to dítě!
My s tebou, lide, v podobě jsme mřeli,
a slunka rozbřesk na tvé chaty štítě
byl naším jitrem! Tebou, lide, žijem,
ty věrný statků našich hospodáři,
a tebe kdy směl parob tupit kyjem,
ves národ v hanbě lkal; však v slavozáři,
již křisitelé vzňali ze hvězd kleslých,
plál nad vše tvůj, ó lide, paprsek!
Neb narodil se nový český věk
jak spasil též v chudých selských jeslích.
Tvá kolébka to byla, tvoje střecha
a tvá ta píseň u kolébky také
i tvoje mluva sladká, libodechá,
čím uchránil’s nás ode zhouby všaké;
sám za nás přetrpěl’s věk hrozné zloby,
kdy vrah nám oltáře i hradby hrotil –
ty strádal’s, robil’s, doufal’s nade hroby,
až sám jsi vymodlil a vyrobotil
svůj národ z bídy, z poroby a mdloby!
Ó záviď, světe, Čechům selské roby!
Ti víc než panstvo, víc než králové
nám uštědřili z mozolitých dlaní,
ba z krve své: ne rodokmen jen hluchý,
však v synech svých nám dali veleduchy!
A když pak svitla vlasti záře ranní,
když volnosť dýchla zvěsti májové
a rolník, dřív tak pokořen a skroven,
vstal vedle knížat, zákonně jim roven, –
vsel ze své sklizně na svém poli prostém
nám tolik síly, tolik vytrvání,
že jak to žitné pole k slunci rostem
a nevyhynem, dokud on nás chrání.
Bylť rolník prvý kníže náš v čas bájí,
a znova jakož prvý kníže náš
dnes opět rolník svátosť češství hájí,
on naší cti jest nejmužnější stráž.
Tož zdráv buď statný lidu kmen,
jenž vlasť nám znovuzrodil,
a pozdraven ten zlatý den,
jenž lid nám osvobodil!