Mé srdce bylo pokojno.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Mé srdce bylo pokojno jak jezera pláň tichá, když na ni jemný větérek lahodným chladem dýchá; a bylo jasno jak to čisté nebe, než poznalo, o dívko hrdá, Tebe. Však z poklidu je vzrušily Tvé vnady, luzná Vílo! a vehnaly je v divý vír, kde strašno je i milo, kde od každého visí hnutí buď spasení, buď zahynutí. A srdce mé teď zápasí vší silou s hroznou bouří, a ran mu stále přibývá, a z ran krev teplá kouří; a síla mizí, klesá ruka, a k muce druží se zas muka. A přec to srdce zdráhá se uniknout tomu víru, neždá si štěstí, jakému se těšívalo v míru; jest hotovo se s vírem bíti a Tebe, Vílo, vydobýti. – O duše drahá! děvo má! Mé srdce rozbouřené z obvyklé dráhy zbočilo a v záhubu se žene: o hleď mu býti hvězdou strážnou! O rozpal již svou lásku vlažnou!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1083. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Věřím! (Milan Fučík)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. CESTY K POZNÁNÍ. (Adolf Červinka)
  4. Třeba je můj život (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. Růže severní. (Emanuel Miřiovský)
  6. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)
  7. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  8. Písně u jezera. (Eliška Krásnohorská)
  9. LODNÍK. (Rudolf Illový)
  10. Víra v Krista. (E. Antonowicz)