JDE OSUD SVĚTEM.

Josef Kuchař

V jarní slunné jitro probouzel se svět les stál v záři, luh i stromy samý květ. Sladká vůně táhla v zahrady i mez skřivan pěl a letěl k modru do nebes. V poli u meze keř planých růží stál, mladí u něho dva lidé opodál. Opojil je omámivý jara dech spočinuli v náručí si, na ústech... Přísahy slib jeho slyšel šípku keř: Budeš mou, z vojny přijdu, věř mi, věř.“ Růži planou utrh, do vlasů vtek, ona jemu dala zlatý prstýnek. Cizí kraj kol dálnýširých po polích zuří bitva, stohy mrtvol halí sníh. V děsný ryk a v bleskot výstřelů, v střel mrak s nebe hustě sníh se sype od oblak. V polích u lesa keř šípku zasypán k němu plazí se kdos, hrůzou smrtí hnán. Na znak klesá tam a hledí k nebesům, zlatý kroužek tiskne k žíznějícím rtům. Srdce, skonávajíc, cítí jara dech, sladké objetí a ústa na ústech... Slední touhou ještě letí za obzor pak je jímá tma a sedá v sklenný zor. Jaro zas se probudilo samý květ, v jitřní slunné záři tonul celý svět. Skřivan jásal, sladce šuměl sad i les, vůně táhla krajem, všady rozkoš, ples. Touha v srdci rozpučela v tichý vzdech, mladá ústa žhavě prahla po ústech... Dívka stála, kde zas kvetl šípku keř, v duši znělo: „Budeš mou, jen věř mi, věř.“ V srdci marně však žehtouhy bolný vzdech ústa její darmo prahla po ústech... Ubohé, ach, nikdo z dálky nepoví, hoch že v hroběnad ním keř je šípkový.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

415. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mors. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VYBRANÉ HNÍZDO. (František Kvapil)
  3. DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU. (Josef Václav Sládek)
  4. PSÁNO O DUŠIČKÁCH R. 1883. (Bohdan Kaminský)
  5. Strom. (Stanislav Mráz)
  6. JARNÍ VEČER. (Bohdan Kaminský)
  7. Jarní večery. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Zaváto. (Adolf Heyduk)
  9. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  10. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)