NEL MEZZO DEL CAMMIN DI NOSTRA VITA.

Jaroslav Kvapil

NEL MEZZO DEL CAMMIN DI NOSTRA VITA.
Čím více oko zvyká světa kráse, čím víc se noří jsoucna do peřejí, vždy víc a více duše rozvírá se, a v jejích sadech stále bohatěji. Čím od světa se více odpoutává, tím lačněji se jeho teplem sytí, a čím se denně svobodnější stává, tím více chápe všechen zázrak žití. Co prchavou jen chvilkou bylo dříve, teď harmonicky splývá v její taje, tak přetvořuje vše, co proměnlivé, a pro svou vlastní nesmrtelnost zraje. Teď teprv chápeš, vše, co skličuje tě, že nesmí tebe v rozkvétání tížit, a jediným že smyslem dnů tvých v světě je sebe sama rozvinout a vyžít. 12 Toť tvoje léto, zahrady tvé skvělé, toť poledne, kdy všechno zraje v kráse, kdy jako vítěz ve tvém mužném těle tvá duše zralá sobě oddává se. A ty to cítíš, v životě tvém celém že třeba hmoty, duch by mohl žíti – je mystický to sňatek ducha s tělem, je pohanská to doba tvého bytí.
Básně v knize Proslovy k řetězu:
  1. ROZHOVOR.
  2. HORA MATUTINA.
  3. SUMMUM.
  4. POLEDNE.
  5. NEL MEZZO DEL CAMMIN DI NOSTRA VITA.
  6. SUB SPECIE AETERNI.
  7. CENTRUM
  8. DÁLKY.
  9. IMPROMPTU.
  10. ZEDNÁŘSKÝ POZDRAV.
  11. ZASVĚCENÍ
  12. HESLO.
  13. BR. TŮMOVI.