CENTRUM
Den jeden byl či bude ve tvém žití,
ba hodina jen, chvilka jediná,
kdy objeví se smysl tvého bytí,
zkad nesmrtelnost tvoje počíná.
Vše ostatní, toť marnost byla stálá,
blud pozemský a příliš krátká lež –
14
a chvíle tato dokud nenastala,
ty pro svůj život smyslu nenajdeš.
Až potud všechno, dočasnem tě šálíc,
lesk mělo všední nocí tvých i dní –
a teprv tehdy slavnou silou stálic
se tvoje bytost k věčnu uklidní.
A v chvíli té ty teprv budeš něčím,
co k božství samému své vztahy má
a z centra svého kruhem stále větším
i statisíce roků objímá.
Zde zakotvíš a půjdeš odtud zpátky
k svým všechněm vášním, k mladé závrati,
zpět až k té chvíli drahé svojí matky,
kdy dočasný ten život dala ti –
a stejně půjdeš z nádherného dneška
v svou budoucnost, až na záhrobní tiš,
kde mysteria náboženství těžká
si pozemským svým bytím rozřešíš.
15
Ať malý okruh kolem centra tvého,
ať mocný byl v tom bytí odvěkém,
vše nabude zde smyslu naprostého –
v té chvíli byl’s či budeš člověkem!