NEJISTOTY

Otokar Březina

Noc byla těžce ze snění dýchaly lesy praskaly větve(Na) jak v invasi plamenů neviditelných(Na) Nejistota zdála se šeptati z času jen země(Na) mlčela hlubokým tichem ztraceným uprostřed věků(Na) jak moře v nichž jednou temný valil se život a v tisíciletích(Na) ukládal křídová horstva Podobny jejímu stínu(Na) velké myšlenky její se valily v dálku kam je promítá slunce(Na) šíře a šíře zahrnovaly tajemný prostor(Na) až v jejich rozpjatou náruč se chytily první hvězdy(Na) Ale nepokoj tísnil duše Polibky vadly květy neutržené(Na) Ve tmách umlkli ptáci Z katakomb zdály se vanouti větry(Na) Slova záhadných výstrah šeptali vidoucí umírající(Na) Každé zachvění listu padajícího zdálo se míti svůj ukrytý smysl(Na) i tichý let netopýrů kteří se snášeli nad zahradami(Na) motýly lovili v letu odvrhávali jejich křídla(Na) z šera a měsíčních paprsků utkaná motýlí křídla(Na) Něco velkého děje se v tomto čase řekla má duše(Na) Znovu pracuje osudný Kráter a vinice zaplavil lávou(Na) Otevřené hlubiny smrti zrušily rovnováhu mystických větrů(Na) Oblaky krve nad zeměmi táhnou(Na) Či svatá myšlenka rostoucí v světlo podobná stromu(Na) jenž po věky šířil svou vůni a dával umdleným odpočinutí(Na) milencům do snění vroucnost a staletý šepot a básníkům písně(Na) podťatá hyne(Na) Ó Nejvyšší V naší moci je nesmrtelnost naše(Na) však přítomnost leží jak ozářená země v čas letní(Na) před pohledy tvými mračno za mračnem stíny v ni hází(Na) když tajemství zrajících Úmyslů promění pohled tvých zraků(Na) sladkých a strašných všechno vidoucích(Na) Jimi jedině lhostejná k tisícům ze svého snění se probudí země(Na) neboť přiblížením tvých sluncí prahory její měknou jak z vosku(Na) a ona vytryskne v úzkosti ohnivým potem(Na) a novým přiblížením se rozdechne v páru(Na) poslušnou všemohoucnosti tvůrčí(Na) Mistra(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

43. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Závist. (Milan Fučík)
  2. SLUNCE VYŠLO! (Karel Boromejský Hájek)
  3. MUČENÍCI. (Otokar Březina)
  4. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  5. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI. (Richard Weiner)
  6. ZEMĚ VÍTĚZŮ (Otokar Březina)
  7. Polosen. (Eliška Krásnohorská)
  8. V LISTOPADU... (Růžena Jesenská)
  9. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  10. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)