Hrob na bojišti.

Hrob na bojišti.
Padl mi kamarád v boji, dobrý a srdečný hoch, do prsou střelen byl kulkou, sotva se dovléci moh’ k lesíku, naši kde stáli. V smrtelném tažení ještě, uprostřed šrapnelů deště odevzdal dojatým druhům krvavý medajlon malý, aby jej manželce dali. Četl jsem od něho dopis, nedávno tomu, psal jej své mladistvé choti z bojiště domů: „Buďte mně zdrávi, tam v dáli, nejdražší bytosti moje! V zákopu píši ten lístek uprostřed strašného boje; nad námi šrapnely skučí, houfnice duní, hřmí, hučí, granáty praskají všady. Třetí den v prudkém jsme boji, prořídly naše již řady. Medajlon se synkem naším, kterýs’ mi dala, když jsi mne naposled doma v objetí jala, na prsou pořáde nosím, slzami svými jej rosím. Jak se vám, drazí mí, daří?! Na nebi večerním kdesi hořící městečko září. 16 Nádherné panorama! Kdybych byl raději zase ve vlasti, doma a s váma. Bůh dá, že zdrávi se všickni sejdeme v krátku! Líbám vás v horoucí lásce: děti a matku.matku.“ *
V duchu zřím u lesa růvek kdesi tam v dáli, na křížek vojáci-druzi tabulku dali: Poslední sbohem druhu, jejž měli rádi. Jeho kamarádi. *
Nad hroby v krajině cizí podzimní vichry dují, o slibných květinách lidských, zkosených, vypravují..vypravují... 17