CHVÍME SE NAD MOCÍ VŮLE...

Otokar Březina

Hvězdami úsmě s hypnotisucím strnutím ve zracích(Na) v závojích bles a ly i v lethargiích jak sníme(Na) obraz náš v druho světla všudypřítomných vibracích(Na) v tici duší kte jsme v živo potkali dříme(Na) A každou vteřinou kde v dálce mihne se fantomem(Na) cestami vnitřho ticha nad sněžnou čárou v bratrských krajích(Na) v jeskyních s výdechem mivým a ve poddomém(Na) a ve snů stražných nepochopených jinotajích(Na) Tvář naše zdrob dle rodných dičných přízna(Na) modelova smr jak v nervosních dotycích dláta(Na) a zase dušev prýš síč z jemho oblaku(Na) v zrcadlo dechem zamže v stříbrných liniích sváta(Na) z vln našeho hlasu se noří pohybem jejich zvíře(Na) z hořho mu rostou nad uhlím krvavým dávho slova(Na) v extasích lásky jak tiché slunce v nesmírno zdviže(Na) nad ze čistou a zářnou jak zim zahrada diamanto(Na) O Přís jenž nad všemi prostory nad try stale(Na) zrakům duší od do bdícím jsi ponechal vládu(Na) Chvíme se nad mo své le jež v tohoto života zakle(Na) zbyla nám jako dictví kníže z taplho du(Na) Tice dechů sladkých i otravných v dechnu našem oží(Na) k ticům smr i slavnos vola pro ky uli zvony(Na) a vlna kterou jsme pohnuli nekonečnem se roz(Na) zrád i uzdravu v příbuzenství bratří na miliony(Na) Učiň svatým náš přízrak A tam kde umdle přiší v zápase(Na) a zmatek vo v den rozhodu oblakem černým ho postři(Na) A tam kde nepřítel mystický do plášťů světla skrý se(Na) suggesci pohle našich ří svých paprs zostři(Na) V mukách těžce uracích v milen samotu věrnou(Na) s šeptem o vykoupe všech li jem se zvedne(Na) a na města oře v předvečer slávy rukou svou ethernou(Na) uže bratřím ó hvězdy v šílenství půlnoci sebevražed(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

65. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O. Březinovi. (Sigismund Bouška)
  2. Vzkříšení. (Xaver Dvořák)
  3. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  4. II Venuše, hvězdo má, kam že jsi odešla? (Rudolf Medek)
  5. HUDBA SLEPCŮ. (Otokar Březina)
  6. VĚJÍŘ VĚTRŮ (Otokar Březina)
  7. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  8. LÁSKA. (Otokar Březina)
  9. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  10. Půlnoc bohů (Rudolf Medek)