TĚLO ŽENY

Emanuel Lešehrad

TĚLO ŽENY
Úrodné pole, jež slibuje rozkoše sklizeň, řeka, jež unáší oblaka do nekonečna, luh, jenž svádí milence v svou náruč, obzor dráždící tajuplností, nejkrásnější jaro lidského zraku, to je tělo ženy, zastřené rouškou, jež se rozhrnuje jako opona jeviště opiového kina, stolistá růže, oltář kvetoucího boha, kolébka radosti i strastí, přístav lodí, jež hledají domov, zlatonosná země citů, jež číhá na své objevitele od pravěku světa, tajná sochařská dílna věčna, to je tělo ženy, tisíciletí pěstila je, nalíčila je polibky slunce neb ledu, je jak větrná citera na věži lásky, jeho vlasy objímají globus, vlají do vesmíru jako prapor naší rodné hvězdy 14
Básně v knize Přístav (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 10):
  1. PO NÁVRATU
  2. PŘED SPÁNKEM
  3. PŘI PROCÍTÁNÍ
  4. KAVÁRNA
  5. TEPNA
  6. TĚLO ŽENY
  7. BÍDA
  8. ZÁVRAŤ
  9. POKORNÉ VÍTĚZSTVÍ
  10. PERON VE VESMÍRU
  11. ZÁŘIVÝ VODOPÁD
  12. ROZHŘEŠENÍ
  13. DUCH SVĚTA
  14. ZIMNÍ SPÁNEK
  15. SLAVÍK
  16. NOSTALGIE
  17. KŘEMEN
  18. TRATI
  19. BÁSNÍK
  20. MALBY
  21. PROVERB
  22. SCHOVÁVANÁ
  23. HLAVA
  24. DVĚ PROCHÁZKY
  25. KVĚTINY
  26. BÁSEŇ
  27. KRÁSA
  28. KVĚTOMLUVA
  29. ROZDÍLY
  30. JAPAN
  31. DETEKTIV
  32. DALEKOHLED
  33. JAKO PTÁK
  34. SEDMIMÍLOVÉ BOTY
  35. LIDSTVO
  36. ZROZENÍ PTÁČETE
  37. JEPICE
  38. ARCHA
  39. KVETOUCÍ ZEĎ
  40. SOCIALISM
  41. TOVAR
  42. SNÍLEK
  43. MILOST