BÍDA

Emanuel Lešehrad

BÍDA
Pestrou zahradou světa spěje tmavý potok, nezrcadlí slunce ani luny, je slepý a hluchý, ó lidstvo, jak daleko jsi společného zdroje! nejraději plyne pod zemí, tam je mu blaze, prolézá záhadné sluje, kde ve tmě rostou podivuhodné krápníky, básně umělce bezejmenného, soudruzi jeho vyhoštění a samoty, rozumí si s nimi, ale venku v slunečnu je mu smutno, neboť jásot a smích jej bolí, přál by si mít sluch a oči, jako zvučný a jasný tok, pro radosti života, jež na jeho březích křepčí, z hladu prokusuje se zemí, polyká kameny a mazlavý jíl, tryská na povrch jako nesmírný pláč, čeká na rybáře, jenž by hodil vnadidlo do kalné tůně, vylovil lidské srdce, prahnoucí, aby byl pochopen jeho temný úděl: 15 plynouti v jasu slunce odříkavě a trpně v důvěře k vyšší spravedlnosti, jež mění křemen na prašné cestě v zrcadlo, v kterém se zhlédne člověk 16
Básně v knize Přístav (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 10):
  1. PO NÁVRATU
  2. PŘED SPÁNKEM
  3. PŘI PROCÍTÁNÍ
  4. KAVÁRNA
  5. TEPNA
  6. TĚLO ŽENY
  7. BÍDA
  8. ZÁVRAŤ
  9. POKORNÉ VÍTĚZSTVÍ
  10. PERON VE VESMÍRU
  11. ZÁŘIVÝ VODOPÁD
  12. ROZHŘEŠENÍ
  13. DUCH SVĚTA
  14. ZIMNÍ SPÁNEK
  15. SLAVÍK
  16. NOSTALGIE
  17. KŘEMEN
  18. TRATI
  19. BÁSNÍK
  20. MALBY
  21. PROVERB
  22. SCHOVÁVANÁ
  23. HLAVA
  24. DVĚ PROCHÁZKY
  25. KVĚTINY
  26. BÁSEŇ
  27. KRÁSA
  28. KVĚTOMLUVA
  29. ROZDÍLY
  30. JAPAN
  31. DETEKTIV
  32. DALEKOHLED
  33. JAKO PTÁK
  34. SEDMIMÍLOVÉ BOTY
  35. LIDSTVO
  36. ZROZENÍ PTÁČETE
  37. JEPICE
  38. ARCHA
  39. KVETOUCÍ ZEĎ
  40. SOCIALISM
  41. TOVAR
  42. SNÍLEK
  43. MILOST