PERON VE VESMÍRU

PERON VE VESMÍRU
Barevný vulkán nechrlí již obrazů, lidé mohou bez obav u něho bydlit, klidně obdělávat pole, pěstovat děti, zpívat. Nyní vinná réva opřádá lávové boky, na svěží trávě pasou se stáda bravu, milenci navečer naslouchají slavičí flétně. Odtud odjížděl jsem do světa, abych objevil novou pevninu a lidi, sem jsem se vracel s kořistí dojmů a zkušeností, jež jsem rád rozdával bližním, snil jsem, jak učiniti lidi šťastnější, slunce přiblížit zemi, aby zářilo z každého oka. 20 A stále výš a výše vlak můj jel, od světa našeho chtěl k jiným světům spěti, sluneční soustavu vítězně projet chtěl, abych moh’ božskému stvoření rozuměti. *
Lokomotiva fantasie se zastavuje, nemám co přiložit, spálil jsem v ní již zemi, nejbližší hvězdy, není topivo, lokomotiva stojí na rozhraní stratosféry, mezi Zemí a ostatními světy 21