MĚSTO.

Otokar Březina

MĚSTO.
V SOUMRAKU neznámého světla uzřel jsem město. A slunce, zbledlé a zbavené záře, viselo nad ním, nic více než hvězda uprostřed hvězd. Tisíce věží vyrostlo k oblakům a věže zbořené dávno se zdvihaly stíny. Nesčetné davy se valily k branám a z bran, k neznámým slavnostem zvonily hudby, průvody kajících táhly, vojska se vracela z bojišť, v železech kráčeli vězni, a stíny, jež vystouply z hrobů, bloudily uprostřed davů a hlas jejich mísil se do hlasu živých a vládl: spojovali ruce neznámých, v polibky milenců padal jich úsměv, kde mezi objetím prošli, ramena rozpjatá klesla, a z jejich očí, nezavírajících se, teskných výčitkou viny, svítila tajemná slunce a lila se ona záře, jež topila Město a tisíce živých v své zádumčivé chvění. I bloudil jsem samoten uprostřed množství, tep mého srdce umíral v tepotu nesčetných srdcí živých i mrtvých a magická vlna všech našemu dni zhaslých zraků mi svítila v duši. A tam jsem tě potkal: z tvého dechu mi zavála vůně mých nejhlubších samot, otcovské země, etherných květů pod loubími teskného šera, jež vyrostly v stříbrných deštích nočního nebe, a v hlase tvém chvěly se hlasy, jež slýchal jsem z bloudících větrů v praskotu svého ohně osamělého. [27]
Básně v knize Větry od pólů:
  1. VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla,
  2. KRÁLOVNA NADĚJÍ.
  3. MUČENÍCI.
  4. KDE JSEM UŽ SLYŠEL?...
  5. MODLITBA ZA NEPŘÁTELE.
  6. ÚSMĚV ŽIVOTA.
  7. ŠŤASTNÍ.
  8. NOCI!
  9. BRATRSTVÍ VĚŘÍCÍCH.
  10. POLEDNÍ ZRÁNÍ.
  11. POHYB NĚMÝCH ÚST.
  12. MĚSTO.
  13. BOUŘE.
  14. PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ.
  15. MAGICKÉ PŮLNOCI.
  16. DLOUHO STÁLI...
  17. PŘÍRODA.
  18. LÁSKA.
  19. LETNÍ SLUNOVRAT.
  20. Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle,