POHYB NĚMÝCH ÚST.

Otokar Březina

POHYB NĚMÝCH ÚST.
Z VÝSLUNÍ tajemného žár do mé duše dých, jak upomínka světla do zraků vyhaslých. A z mlčení, jež válo v mých stínů černý vzrůst se třásla marná sdílnost, jak pohyb němých úst. Zlá žízeň z hlubin věcí mi v tváře zadechla? Či blízkost věčných vichrů má touha zaslechla? Žeh noci ztravující jsem v duši ucítil a z mraků potrhaných den věčný zasvítil? Či znova, sestro dálky, můj přízrak, bled a tich, slov příštích tíži na rtech, šel září zraků tvých a výkřik němé bázně, jenž vstříc mu letěl tmou, z niv mrtvých ticha tvého jsem slyšel duší svou? Prach siný jiných sluncí se skládá na všech snech a lilijí všech vůně má smrti silný dech, a nejhlubší hlas duše, když zazní touhy pln, v svém zadumčivém chvění hrá hudbu věčných vln. [112]
Básně v knize Větry od pólů:
  1. VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla,
  2. KRÁLOVNA NADĚJÍ.
  3. MUČENÍCI.
  4. KDE JSEM UŽ SLYŠEL?...
  5. MODLITBA ZA NEPŘÁTELE.
  6. ÚSMĚV ŽIVOTA.
  7. ŠŤASTNÍ.
  8. NOCI!
  9. BRATRSTVÍ VĚŘÍCÍCH.
  10. POLEDNÍ ZRÁNÍ.
  11. POHYB NĚMÝCH ÚST.
  12. MĚSTO.
  13. BOUŘE.
  14. PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ.
  15. MAGICKÉ PŮLNOCI.
  16. DLOUHO STÁLI...
  17. PŘÍRODA.
  18. LÁSKA.
  19. LETNÍ SLUNOVRAT.
  20. Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle,