Stará pohádka.

František Cajthaml-Liberté

Tisíce let píseň slyšíme pěti: že otce jednoho všichni jsme děti. Co je nám potřebí, otec vždy vidí a naše osudy přemoudře řídí. Co roste, co dýše, moc jeho cítí, v nádheře skvěje se i polní kvítí. Ptáčeti píseň dal a volnost zlatou – slunko nad palácem hřeje i chatou! Chudým dal robotu, sedlákům líchu, boháčům plný stůl, lenost a pýchu. Tak láska bezměrná otcovsky měří – kdo chce, ať té staré pohádce věří!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

329. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dozpěv (Petr Křička)
  2. VOX HUMANA. (František Leubner)
  3. SYNOVÉ ZEMĚ. (Petr Křička)
  4. 76. Klásky. (Jan Petr Jordan)
  5. Píseň. (Josef Václav Sládek)
  6. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  7. Západ slunce v červenci roku 1866. (Josef Svatopluk Machar)
  8. KDO ŽE TĚ, POLE... (Karel Babánek)
  9. Felibrové. (Sigismund Bouška)
  10. Pole. (Antonín Klášterský)