ČTENÁŘI.

Josef Svatopluk Machar

To jen když náhle se zašeří a zmizí obzory nitru, když se tak najednou nevěří včerejšku, dnešku i jitru – to jen tak v zoufalé chvilince, kdy člověk v černé tmě stojí, hvízdá si nedbale, lehynce tu prostou písničku svoji... Hvízdám si nedbale sem a tam, má noc je totiž tak divá – a když se octne v ní člověk sám, bizarní nápady mívá. Hvízdá si o jaru, o letu, o smutku ze zašlých roků – co na sta pořádných poetů dalo už v důkladnou sloku, hvízdá si banálně, nedbale, do vtipných trylků se pouští – inu, když je mu tak zoufale v té černé hrozivé poušti.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

136. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  2. MÁ VYHLÍDKA. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  4. VESELÝ CHODEC. (Viktor Dyk)
  5. Hnízdo. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SMUTNÉ VEČERY. (Otakar Auředníček)
  7. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  8. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  9. Orloj. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)