Své ženě s předešlým sonetem.

Josef Svatopluk Machar

Já vím, jak doba rokoka ti milá, má ženo, proto jsem ten sonet psal, já dobře tuším, jaká tajná síla tě k oněm věkům víže dál a dál. Ten dávný čas ti líc i duši dal, tys v dnešním světě jaksi opozdilá, versaillský park neb jeho zářný sál, toť místo, kde bys byla právem žila. Rokoko malby, fontán, palác, sad, rokoko účes, šperky, chůze, šat tě uvádí vždy v nadšení a ples – Rci, odměníš ten chudý sonet dnes, jak lichotivě odměnila bys madrigal něžný ve Versaillu kdys?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

30. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. MILOSLAVĚ VINKLEROVÉ (Jan Neruda)
  3. PSÁNO PRO TEBE. (Antonín Klášterský)
  4. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  5. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VIII. Druhá idylka rajská. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXX. BALLADA ZÁVĚREČNÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. „POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST.“ (Viktor Dyk)
  9. SVÉ MATCE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)