Své ženě s předešlým sonetem.

Josef Svatopluk Machar

Své ženě s předešlým sonetem.
Já vím, jak doba rokoka ti milá, má ženo, proto jsem ten sonet psal, já dobře tuším, jaká tajná síla tě k oněm věkům víže dál a dál. Ten dávný čas ti líc i duši dal, tys v dnešním světě jaksi opozdilá, versaillský park neb jeho zářný sál, toť místo, kde bys byla právem žila. Rokoko malby, fontán, palác, sad, rokoko účes, šperky, chůze, šat tě uvádí vždy v nadšení a ples – Rci, odměníš ten chudý sonet dnes, jak lichotivě odměnila bys madrigal něžný ve Versaillu kdys? 24