Sonet de vanitate.

Josef Svatopluk Machar

Sonet de vanitate.
Zrak báby mé prý modrým leskem hrál, vlas její černým, čelo sněhobílým, prý básníř jeden o ní znělku psal způsobným tehdy slohem roztomilým... V zrak kalný já se bábě zadíval, v to čelo žluté s vlasem řídkým, bílým, ten sonet, psaný švabachem, jsem znal, ten ponoukal mě k žertům rozpustilým... Dnes teskno mi, že vše tak pomíjí, že vůně veršů, čela lilií, i mně dnes drahých, neušetří čas, že směšným bude veršů těchto zvuk, že nad tím svadlým čelem jednou vnuk též řekne: vanitatum vanitas... 28