Sonet cynický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet cynický.
Oh, tenkrát naivní byla jako dítě, ten vzdušný zjev se vždy jak mlha nes’ – (mám, tuším, staré verše o tom kdes a nevím – snad jsem zbožňoval ji skrytě). A čas je lotřík, jenž vše krade lítě a z okradených rád si ztropí ples: po dlouhých letech potkal jsem ji dnes a mluvili jsme leccos spolu hbitě. A jaký dojem já si u ní schoval dnes, nevím; ona není změněná, a já přec pamět svoji opravoval: Ten vzdušný zjev – je zatím hubená, ta naivnost – je to hloupost bez ostychu... Bodlo to v srdci... Ale je to k smíchu... 45