Sonet svatební.

Josef Svatopluk Machar

Sonet svatební. Panu a paní H.
Můj sonet, jenž mi teď tak slouží čile, že provede, než co si pomyslím, vzal dneska frak a rukavičky bílé, pár růží a už letí s přáním mým. A předstupuje před Vás této chvíle, šoup’ nohou v zad, zved’ ruku k ňadrům svým, a skloniv hlavu k zemi ušlechtile otvírá ústa k slovům nadšeným: Než, co to? Mlčí, trapně pokašlává, jak hloupý školák rdí se do krvava – můj bože, že už všecko zapomněl!... A měl Vám přednést pěknou snůšku básní, měl květy vinout kolem Vašich čel – teď koktá jen to staré: Buďte šťastni!... 42