Sonet o rokoku.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o rokoku.
Myslím si rád a myslím zas a zas na nejkrasší všech věků poesii, na roztomilý rokokový čas, na ten, jak žil se kdysi ve Francii, ne u nás v Čechách, zde byl hrob a mráz – však tam jen muži pyšně nesli šíji a jenom před dámami klonili ji, jimž sněžný pudr bělil zlatý vlas. Versaillským parkem sladký parfum vál, tam bělala se ňadra luzných žen, tam šatů šust se mísil v listí sten, a v smíchu, hře tam pod větvemi lip se dobře cenil každý nápad, vtip, lež galantní i něžný madrigal. 23