Matce.

Josef Svatopluk Machar

Matce.
Má rodičko, po dlouhé řadě let dnes kladu sonet pod tvé jméno zlaté, jen sonet tam, kde měl bych hymnus pět, jen verše, kam modlitby patří svaté. Oh, člověk musí projít cestou běd a mnoho pohřbít v mnohé bouři klaté, vše proklínat, co chtěl kdy návidět a zoufat, plakat musí častokráte, pak cynicky se musí vysmívat frivolní, hrozné písni životní, by mohl akcent slovu „matka“ dát – a hnusna mu ta píseň musí být, by řek’, že vždy a všude slyší z ní to „matka“ jako svatý refrain znít... 36