Sonet o antice a vlasech.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o antice a vlasech.
Jsou rouhavé to černé slabiky, jež se mi dneska v bílý papír derou: Já nemiloval nikdy antiky, já necítil z ní nikdy vůni sterou. Mně zdála se jak herbář veliký, kde suché listy kryty plísní šerou, kam hrobní zápach vábí červíky ty žluté, moudré, jež z nich stravu berou... Jen staré Římany mám nyní rád, ne pro bohy, ne pro verše a boje – to všechno je zas plesnivý ten sklad – Mám rád je, že už v tento dávný čas cenili nad vše zlatý lesklý vlas, vlas zlatý lesklý, jak má žena moje... 21