Sonet pathologický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet pathologický.
Je šerý den. Už prší od svítání. Zem, nebe nese výraz tesklivosti. A tobě je, jak cítil bys kol skrání vát peruť jakés divné zoufalosti. Po čemsi toužíš do své minulosti... A po čem? Ptej se! Nevíš věru ani. Bojíš se nějak temné budoucnosti... A čeho? Zkoumej, nemáš ani zdání. A z dne se stane najednou noc šerá, on ukončí se jaksi bez večera, už v lucernách plyn hoří smutným leskem. Bez hřmění, hluku venku prší dále tak jednotvárně a tak vytrvale. A tobě zdá se, že se zalkneš steskem. 15