Sonet noční.

Josef Svatopluk Machar

Sonet noční.
Nebe je tmavé. Mračen kůr se bez hnutí zdá na něm tkvít, jen místem protrhlinou chmur zří hvězdný pohádkový svit. Van větru v okno moje vlít’ a s ním se nesou roje stvůr, pár komárů, pár nočních můr, jež začly v lampu moji bít. A náhle slyším v zděšení se střechy pláč a úpění – oh, koček noční umění! Zavírám okno. Věru již i božské přírody té říš zná protivnou být nanejvýš... 20