CARAVAGGIO.

Josef Svatopluk Machar

Nic. Zcela zdarma. Ani scudo nechci. Ten obrazdar můj. Pověste jej v chrámě by moh být viděn. Světlo s levé strany. Ty vidíš, otče: Svatý Bartoloměj přivázán k sloupuzlostní Armenové mu řemeny drou ze zadsvatý trpí, hleď v oči mu a svaly kolem retů jak, napadá ti? Ano, toť tvář moje, mou podobu svatý Bartoloměj a jeho muka jsou teď muka moje, trpímale zaslouženě, otče... Ten příběh povím tobě, abys doved ocenit obraz, modlitbou pak svojí vzpomínal časem bědné mojí duše. Měl přítele jsem, Carlo, malíř dobrý, hoch nejlepší, krev svou bych byl dal za něj a přec jsem shasil světlo žití jeho. A takhle, otče: Kardinal del Monte, můj příznivec a štětce mého ctitel, doporučil slovy nadšenými svatému otci. Práci dal mi papež a jsem Carla přizval ku pomoci. V Sixtinské kapli na Posledním Soudu my pracovali. Místy barvy zašly a olouply se. Svatý otec přál si, by ruce naše po stopách šly ruky velkého Michel Agniola. Víš, otče, že Michel Agniolovi není rovna v malířském světě. Mazalové, hlupci, jež nevzal by na roztírače barev. věděl tedy, jaká čest to pro . Však na křtu dáno mi též jméno jeho, jsem Michel Agniolo, a věřím, otče, na zvláštní znamení a předurčení. Stál tedy Carlo se mnou na lešení, vzduch a postavy, on obnovoval zem, vodu, peklo. V několika týdnech my byli hotovi: Tu vidím: Carlo se podpisuje v rohu na obraze své jméno v práci velikého mistra, božského Agniola. A vztek chytil, zrak zatměl se mi a srazil Carla jedinou ranou. S lešení se sřítil. nedbal toho. Napřed přemaloval jsem jeho zločin. Potom teprv slezl a vidím, že je mrtev. Prch jsem z kaple a z Říma vůbec. Dlouho bloudil světem a mnoho zkusil. Urážky i hany jak přízně, slávy. Teď jsem v Neapoli a musil malovat jsem tenhle obraz, bych svědomí si trochu ukonejšil. Ten přijmi, otče. Jsou to moje muka. A zasloužím je. Carlo byl můj přítel, rád jej měla mnou byl zbaven žití. A proto trpím a chci dále trpět, i když mně nebude víc na zemi. Mám předtuchu... Na Maltě, otče, ondy nepříjemnost s rytíři měl řádu, to s druhy svými, maltézský jsem rytíř probod jednoho z nich. Vím, že pomstu mi přisáhli. A že zde, v Neapoli, stopují... Vem tedy obraz, otče, věc dobrá je to, klášter pyšen bude na dílo toto, v modlitbách pak s bratry vzpomeňte časem hříšné duše mojí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

164. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IMPERATOR AUGUSTUS FLAVIUS CLAUDIUS JULIANUS. (Josef Svatopluk Machar)
  2. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  3. NOC BARTOLOMĚJSKÁ. (Josef Svatopluk Machar)
  4. RAFFAEL. (Josef Svatopluk Machar)
  5. báseň bez názvu (František Táborský)
  6. VELEHRADSKÉ MOTIVY. (Ferdinand Tomek)
  7. ZLOUPENÍ CHRÁMU. (Josef Svatopluk Machar)
  8. OBRAZ VENUŠE. (Josef Svatopluk Machar)
  9. OBRAZ NA DOMĚ WITTENBERSKÉHO SUDÍHO. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Sv. František Borgiáš (Vojtěch Pakosta)