CARAVAGGIO.

Josef Svatopluk Machar

CARAVAGGIO. (1609.)
Nic. Zcela zdarma. Ani scudo nechci. Ten obraz – dar můj. Pověste jej v chrámě by moh být viděn. Světlo s levé strany. Ty vidíš, otče: Svatý Bartoloměj přivázán k sloupu – zlostní Armenové mu řemeny drou ze zad – svatý trpí, hleď v oči mu a svaly kolem retů – jak, napadá ti? Ano, toť tvář moje, mou podobu má svatý Bartoloměj a jeho muka jsou teď muka moje, já trpím – ale zaslouženě, otče... Ten příběh povím tobě, abys doved ocenit obraz, modlitbou pak svojí vzpomínal časem bědné mojí duše. Měl přítele jsem, Carlo, malíř dobrý, hoch nejlepší, krev svou bych byl dal za něj a přec jsem shasil světlo žití jeho. A takhle, otče: Kardinal del Monte, můj příznivec a štětce mého ctitel, 216 mě doporučil slovy nadšenými svatému otci. Práci dal mi papež a já jsem Carla přizval ku pomoci. V Sixtinské kapli na Posledním Soudu my pracovali. Místy barvy zašly a olouply se. Svatý otec přál si, by ruce naše po stopách šly ruky velkého Michel Agniola. Víš, otče, že Michel Agniolovi není rovna v malířském světě. Mazalové, hlupci, jež nevzal by na roztírače barev. Já věděl tedy, jaká čest to pro mě. Však na křtu dáno mi též jméno jeho, jsem Michel Agniolo, a věřím, otče, na zvláštní znamení a předurčení. Stál tedy Carlo se mnou na lešení, já vzduch a postavy, on obnovoval zem, vodu, peklo. V několika týdnech my byli hotovi: Tu vidím: Carlo se podpisuje v rohu na obraze – své jméno v práci velikého mistra, božského Agniola. A vztek mě chytil, zrak zatměl se mi a já srazil Carla jedinou ranou. S lešení se sřítil. Já nedbal toho. Napřed přemaloval jsem jeho zločin. Potom teprv slezl 217 a vidím, že je mrtev. Prch jsem z kaple a z Říma vůbec. Dlouho bloudil světem a mnoho zkusil. Urážky i hany jak přízně, slávy. Teď jsem v Neapoli a musil malovat jsem tenhle obraz, bych svědomí si trochu ukonejšil. Ten přijmi, otče. Jsou to moje muka. A zasloužím je. Carlo byl můj přítel, já rád jej měl – a mnou byl zbaven žití. A proto trpím a chci dále trpět, i když mně nebude víc na té zemi. Mám předtuchu... Na Maltě, otče, ondy já nepříjemnost s rytíři měl řádu, – to s druhy svými, maltézský jsem rytíř – já probod jednoho z nich. Vím, že pomstu mi přisáhli. A že zde, v Neapoli, mě stopují... Vem tedy obraz, otče, věc dobrá je to, klášter pyšen bude na dílo toto, v modlitbách pak s bratry vzpomeňte časem hříšné duše mojí. 218
Básně v knize Pohanské plameny (in Svědomím věků 4):
  1. GIOTTO.
  2. VERGIL V KLÁŠTEŘE.
  3. DANTE NÁVŠTĚVOU U GIOTTA.
  4. Z ULICE.
  5. LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY.
  6. U KAŠNY NA MENŠÍM STAROMĚSTSKÉM RYNKU.
  7. JAN XXII. V AVIGNONĚ.
  8. ORCAGNA.
  9. VOTIVNÍ OBRAZ.
  10. DON JUAN.
  11. VESELÁ PŘÍHODA V KLÁŠTEŘE OBERNDORFSKÉM.
  12. ERB.
  13. NÁHROBEK BALDASSARA COSSY V BAPTISTERIU VE FLORENCII.
  14. FRA LIPPO LIPPI.
  15. LEGENDA O ČISTÉM PANICI.
  16. FRA ANGELICO PŘED PAPEŽEM MIKULÁŠEM V.
  17. FRANCESKO SFORZA.
  18. PAPEŽ MIKULÁŠ V.
  19. C. CRIVELLI: ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE.
  20. RODIŠTĚ BÁSNÍKOVO.
  21. DONATELLO.
  22. MESSER LORENZO IL MAGNIFICO.
  23. LIST BRATRA MARTINA G. SAVONAROLOVI.
  24. V PERUGII R. 1495.
  25. SANDRO BOTTICELLI.
  26. FLORENČAN.
  27. U NOVARY V ČERVNU 1513.
  28. LIONARDO DA VINCI.
  29. BENÁTČAN.
  30. SOCHA AFRODITY.
  31. PAPEŽ JULIUS II.
  32. EHEU, FUGACES, POSTUME...
  33. RAFFAEL.
  34. SV. SEBASTIAN.
  35. LEO X.
  36. U PAVIE 24. ÚNORA 1525.
  37. ROMANCE O TŘECH RYTÍŘÍCH A JEJICH LAVIČCE.
  38. ANDREA DEL SARTO.
  39. PASQUINO NA SMRT PAPEŽE HADRIANA VI.
  40. CLEMENS VII. PROVDÁVÁ CATARINU DI MEDICI DO FRANCIE.
  41. LUKREZIA BORGIA.
  42. VE FERRAŘE.
  43. VEČERNÍ MYŠLENKY MICHELAGNIOLA BUONARROTTIHO.
  44. BIANKA CAPELLO.
  45. VITTORIA ACCORAMBONI.
  46. TORQUATO TASSO.
  47. CARAVAGGIO.
  48. VERONICA CYBÒ.