LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY.

Josef Svatopluk Machar

LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY.
Už umný mistr řezbář svého Krista postavil do výklenku u kostela, už lid, jenž nabažil se podívání na červený plášť, na korunu z trní, na smutný pohled nakloněné hlavy, na třtinu rákosovou, kapky krve – už lid ten rozešel se spokojeně, jen mistr řezbář zůstal při svém díle, své oči znovu sytě popatřením na práci v každém směru dokonalou. I ruce dopřál hodu, jezdě prsty po pláště záhybech a šíji, hlavě, však – nehody té velmi nepříjemné – jak koruny se dotkl, spadla s hlavy a po červeném plášti sjela na zem. Ta z drátů byla pevně upletena, a trny její vystříhány z plechu. I posadil ji mistr znovu Kristu na hlavu nakloněnou, zatřásl jí, zas pohnula se. Vtlačil její trny 23 na pravé straně do krvavých skrání, leč koruna se levou stranou zdvihla. Vtisk levou stranu, pravá vyskočila. I zaklel mistr zuřivě a tiskl korunu znova v skráně Spasitele – však práce novou zkoušku neobstála. I myslil mistr – potom utrh rázem pruh zástěry své, podvázal jím bradu Ježíše Pána, přitáh na temeni a zrobil uzel, zatřás diademem – diadem seděl. Načež odebral se ke krčmě na návsi, kde hodlal schladit krev rozpálenou zlostí z toho všeho. Do stěny kostela se opíralo červnové slunce. Pod kopečkem dole běžela cesta. K polednímu jeli vojáci tudy, chasa nevázaná. Z nich jeden hlavu zdvih a spatřil Krista a hrubým žertem ukazoval druhým: – Hle, chudák pánbů, ke všem ranám dostal bolení zubů! – Zasmáli se jezdci a každý přidal urážku a posměch. Než jinak bylo na to v příští noci. Rouhači všichni byli navštíveni bolením zubů, jak je dosud člověk 24 na světě neměl – všecka muka pekla radostí rajskou byla proti tomu. A žádná noc jim nebyla tak dlouhá jak noc těch útrap. Též jim jasno bylo, proč rána ta je stihla. S prvým svitem se hnali ku klášteru, sténajíce bolestmi stále. V zpovědnice klekli a hříchy vyznali. Mnich dal jim rozkaz, by odprosili uraženou sochu. A ještě v rose před východem slunce vojáci klečeli tam v prachu cesty pod pahorkem, kde stojí veský kostel. Že prosili, že trest svůj vytrpěli, Pán slitoval se, bolest rázem přešla. A od těch dob se z daleka i z blízka utíká každý, koho zuby bolí, ke Kristu u kostela; mnoha lidem pomohlo v pravdě už to útočiště, jak staří lidé ve vsi dosvědčují. 25
Básně v knize Pohanské plameny (in Svědomím věků 4):
  1. GIOTTO.
  2. VERGIL V KLÁŠTEŘE.
  3. DANTE NÁVŠTĚVOU U GIOTTA.
  4. Z ULICE.
  5. LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY.
  6. U KAŠNY NA MENŠÍM STAROMĚSTSKÉM RYNKU.
  7. JAN XXII. V AVIGNONĚ.
  8. ORCAGNA.
  9. VOTIVNÍ OBRAZ.
  10. DON JUAN.
  11. VESELÁ PŘÍHODA V KLÁŠTEŘE OBERNDORFSKÉM.
  12. ERB.
  13. NÁHROBEK BALDASSARA COSSY V BAPTISTERIU VE FLORENCII.
  14. FRA LIPPO LIPPI.
  15. LEGENDA O ČISTÉM PANICI.
  16. FRA ANGELICO PŘED PAPEŽEM MIKULÁŠEM V.
  17. FRANCESKO SFORZA.
  18. PAPEŽ MIKULÁŠ V.
  19. C. CRIVELLI: ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE.
  20. RODIŠTĚ BÁSNÍKOVO.
  21. DONATELLO.
  22. MESSER LORENZO IL MAGNIFICO.
  23. LIST BRATRA MARTINA G. SAVONAROLOVI.
  24. V PERUGII R. 1495.
  25. SANDRO BOTTICELLI.
  26. FLORENČAN.
  27. U NOVARY V ČERVNU 1513.
  28. LIONARDO DA VINCI.
  29. BENÁTČAN.
  30. SOCHA AFRODITY.
  31. PAPEŽ JULIUS II.
  32. EHEU, FUGACES, POSTUME...
  33. RAFFAEL.
  34. SV. SEBASTIAN.
  35. LEO X.
  36. U PAVIE 24. ÚNORA 1525.
  37. ROMANCE O TŘECH RYTÍŘÍCH A JEJICH LAVIČCE.
  38. ANDREA DEL SARTO.
  39. PASQUINO NA SMRT PAPEŽE HADRIANA VI.
  40. CLEMENS VII. PROVDÁVÁ CATARINU DI MEDICI DO FRANCIE.
  41. LUKREZIA BORGIA.
  42. VE FERRAŘE.
  43. VEČERNÍ MYŠLENKY MICHELAGNIOLA BUONARROTTIHO.
  44. BIANKA CAPELLO.
  45. VITTORIA ACCORAMBONI.
  46. TORQUATO TASSO.
  47. CARAVAGGIO.
  48. VERONICA CYBÒ.