LEGENDA O ČISTÉM PANICI.

Josef Svatopluk Machar

LEGENDA O ČISTÉM PANICI.
Mládeneček stkvěl se nevinností, jakou lilie má v bílé kráse, ale ani lilie ji nemá, neboť často drzý černý brouček v její vonné nitro mlsně vnikne, duši mládence však ani stínem myšlenečka hříšná neztemnila. Krásou lící těšil zraky lidí, vonnou duší blažil duše jejich, neboť ona na svých lehkých křídlech vyletala v luzné rajské sady, hovořila s anděly a světci, odlesk slávy rajské dolů nesla dýchajíc jím na té smutné zemi. Stalo se pak jednou tohle o žních: Plavým mořem polí k podvečeru procházkou svou kráčel čistý panic. Na výletu rajském duše byla, bez cíle šly oči po krajině, 63 šly a šly, až cosi uviděly. Bujný hoch tam černovlasé holce v stínu klasů život rozepínal, líbal šíji, ňadra a tak dále – panici krev uhodila k skráním, červená tma zapadla mu v oči, duše náhle vrátila se z ráje, mdle si sedla v umdleném svém těle sténajíc nad strašným lidským hříchem. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Stará chůva hladila mu vlasy: – Pane milý, co ti tíží duši? Ukaž mi zas jasné svoje oči! – „Annito, ach lidé hřeší, hřeší!“ – Ano, pane, nádoby jsme hříchu. – „Viděl jsem dnes, Annito, ach viděl na poli tam... přede tváří slunce... pod nebem tak nekonečně čistým... před vidoucím okem pána Boha... hocha s dívkou...“ – Ty můj milý Bože – chůva usmála se, – proto truchlíš, proto věsíš hlavičku svou, pane? Z takových chvil lidé původ berou, 64 v také chvilce zplodili i tebe otec s matkou tvojí – nevíš, pane? Pán Bůh to tak všechno zřídit ráčil, a my, lidé, jinak nemůžeme... – Rozsmutnil se panic ještě více, ještě hlouběj hlavičku svou svěsil: Jakže, takto byl dán život jemu? V hříchu počat rodiči byl svými? Jak teď pošle duši vzhůru k ráji, když jí každý pohledem tam řekne, každý z andělů a čistých světic: v jakém pak to dole bydlíš těle?! Jaký pak má příbytek tvůj původ!? Ne už brouček, ale veliký brouk padl bílé lilii té v kalich, padl tam a ostnatými drápky zurážel pel se stěn jejích bílých, tyčinky jí rozlámal a strhal – a tak vadl, vadl kvítek čistý, ještě víc se hlava naklonila těžkým hořem, nekonečnou mukou, až hřích cizí, jenž dal život jemu, tíhou zdrtil světce mládenečka. 65
Básně v knize Pohanské plameny (in Svědomím věků 4):
  1. GIOTTO.
  2. VERGIL V KLÁŠTEŘE.
  3. DANTE NÁVŠTĚVOU U GIOTTA.
  4. Z ULICE.
  5. LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY.
  6. U KAŠNY NA MENŠÍM STAROMĚSTSKÉM RYNKU.
  7. JAN XXII. V AVIGNONĚ.
  8. ORCAGNA.
  9. VOTIVNÍ OBRAZ.
  10. DON JUAN.
  11. VESELÁ PŘÍHODA V KLÁŠTEŘE OBERNDORFSKÉM.
  12. ERB.
  13. NÁHROBEK BALDASSARA COSSY V BAPTISTERIU VE FLORENCII.
  14. FRA LIPPO LIPPI.
  15. LEGENDA O ČISTÉM PANICI.
  16. FRA ANGELICO PŘED PAPEŽEM MIKULÁŠEM V.
  17. FRANCESKO SFORZA.
  18. PAPEŽ MIKULÁŠ V.
  19. C. CRIVELLI: ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE.
  20. RODIŠTĚ BÁSNÍKOVO.
  21. DONATELLO.
  22. MESSER LORENZO IL MAGNIFICO.
  23. LIST BRATRA MARTINA G. SAVONAROLOVI.
  24. V PERUGII R. 1495.
  25. SANDRO BOTTICELLI.
  26. FLORENČAN.
  27. U NOVARY V ČERVNU 1513.
  28. LIONARDO DA VINCI.
  29. BENÁTČAN.
  30. SOCHA AFRODITY.
  31. PAPEŽ JULIUS II.
  32. EHEU, FUGACES, POSTUME...
  33. RAFFAEL.
  34. SV. SEBASTIAN.
  35. LEO X.
  36. U PAVIE 24. ÚNORA 1525.
  37. ROMANCE O TŘECH RYTÍŘÍCH A JEJICH LAVIČCE.
  38. ANDREA DEL SARTO.
  39. PASQUINO NA SMRT PAPEŽE HADRIANA VI.
  40. CLEMENS VII. PROVDÁVÁ CATARINU DI MEDICI DO FRANCIE.
  41. LUKREZIA BORGIA.
  42. VE FERRAŘE.
  43. VEČERNÍ MYŠLENKY MICHELAGNIOLA BUONARROTTIHO.
  44. BIANKA CAPELLO.
  45. VITTORIA ACCORAMBONI.
  46. TORQUATO TASSO.
  47. CARAVAGGIO.
  48. VERONICA CYBÒ.