SV. SEBASTIAN.

Josef Svatopluk Machar

SV. SEBASTIAN.
Toskanská krajina, jsou luka v prostoru a hory modravé na dálném obzoru. Na sloupu antickém nah, šípy probodán, mučeník Páně dlí, krev prýští z jeho ran, však on jich necítí a nelituje jí, neb ví, že vejít smí do rajských veřejí, vždyť lil ji pro Krista. A proto jeho zrak se dívá zníceně a vesel do oblak. Na pravo v obraze se říčka zatáčí, a u ní Satyři s nymfami skotačí. Na levo po louce v stříbrném krunýři a s kopím vzpřaženým, jak slušno rytíři, Mars, hrozný války bůh, ve přílbě s chocholem se žene na koni. Ničeho kolkolem – tak zdá se na spěch mít – si ani nevšímá. Oř grošovatý jest, a postroj zlatý má. 136