NOČNÍ NÁLADA.
Když záře svítilen spí v ulic kalužích,
jak luny zářící a rozházené střepy,
a hvězdy planou bílé jak sněženek sníh,
když v zlaté vějíře se světla oken třepí
a chvíle blouznění je duší hlubokých,
a měsíc bílý plá jak Kyklopa zrak slepý,
když vůně mystické dýchají lupeny,
a v šeru milenci své údy v sebe pletou
a na chvíli se vracejí v ráj ztracený,
když s krůpějemi hvězd nebe nad zemí kletou
jak boha nesmírný plá pohár zvrácený,
a hvězdy v jezerech jak vodní růže kvetou,
když věží v ňadrech bijí srdce zvonů všech,
a duše básníků ten ticha nektar pijí,
na loži bezesném, v šílených záchvěvech
na mrtvé vzpomínám, již na hřbitovech hnijí.