NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA.

Otakar Auředníček

NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA.
Na černém rouše, jako mramor bílý, to skvostné tělo v zraku pospas leží, a duše má zde nad ním pustá šílí. Zní smutně půlnoc z nitra městských věží. 12 Ni ton, ni barva. Mrtvo tělo sněžné, jež třáslo se, planulo v lásky muce a v objetí jej ovíjelo něžné, než revolver se blýskl v malé ruce. Ta rána v hrudi jako rudá růže kdys plála, teď jest bezbarvá a zvadlá. Ach, kolikrát tam tiskly se rty muže, kdy v smíchu řeckou hlavu na zad kladla. Než zradil ji, to tělo bylo lyrou, pod jeho rukou jež se sladce chvělo. Pak zoufání, kdy zřela jen v noc čirou... Má stopu vrásek ještě její čelo. Ty oči magické jsou sklenné. Není víc v hrudi živa lásky píseň tato? Na skvostný prs jsem ruku dal jí v chvění. Jak ruku vbořil v mrazivé bych bláto!...
Básně v knize Verše:
  1. ***   Tak přivři oči; zář jich, jež se třese,
  2. NA RŮŽÍCH.
  3. MYSTICKÁ NOC.
  4. POUŠŤ.
  5. VEČERNÍ GENRE.
  6. POLIBKY.
  7. NOČNÍ NÁLADA.
  8. BALADA NA MĚSÍC.
  9. ŠÍLENÁ.
  10. ROMANCE.
  11. PRYČ!
  12. ROZHOVOR.
  13. DÍTĚ.
  14. RAMENA ŽEN.
  15. VIOLETA.
  16. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA.
  17. OSVĚTLENÁ OKNA.
  18. POSLEDNÍ PŘÁNÍ.