XXVIII. NA PŘECHODU

Josef Svatopluk Machar

Jak snění nevěsty jsou ty sny naše: My myslíme a žijem jen k té chvíli, až – – a tu hned se zachvíváme plaše: můj bože, bychom se jen nezmýlili! – Ach, přijde čas, jenž jinak všecko změní, než myslíme si. Celkem dny ty budou jak jízda vlakem – zprvu rozechvění, pak lhostejnost a v posled zmíráš nudou. A že jsme touhy svoje příliš vzpjali, poklesnout musí. Sklameme se nutně. My chtěli palác vzorný, dokonalý, a Osud odbude nás trochu smutně. A zas pak žít se bude v svárech, bojích a smutku z všeho, jenž tak duši drásá. Jak žena vzpomíná dnů dívčích svojích, tak zateskní se i po hrncích masa. Nu, bude nějak... Vždyť jsme lidmi pouze, v bláhových touhách můžem být jen šťastni. Leč jinak přec se nese žíti nouze, když žijeme ji ve chalupě vlastní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

874. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. Finale. (Jaroslav Vrchlický)
  2. s jabloně marně sněží (Stanislav Kostka Neumann)
  3. MODLITBA. (Karel Mašek)
  4. My žili! (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZE VŠEHO, CO JSEM ŽIL – (Josef Václav Sládek)
  6. POJĎME SPAT. (Josef Václav Sládek)
  7. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  8. U nohou tvých... (Augustin Eugen Mužík)
  9. VIII. My v denní shon se probouzíme, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Mní člověk... (Bohdan Kaminský)