HODINY

Josef Svatopluk Machar

HODINY
Nic netěší tak v žití člověka, jako když takhle mimo nadání dostane někde něco zadarmo – a proto pro Sylvu a Jiřinu tou minutou den nastal sváteční, když cizí člověk přišel s balíkem a věnovacím pro ně psaníčkem. Ah! Hodiny! Nu, pěkné hodiny, gotické vížky mají po stranách, nahoře s dvířky pěknou kapličku – a ručičky a zdobný ciferník docela z látky, jež se podobá slonové kosti až až nápadně. Když omakaly ještě závaží a pohladily žluté řetízky, usedly sobě Sylva s Jiřinou jak římské matrony dvě do křesel, když v cirkus přišly na hry dívat se, a dívaly se Sylva s Jiřinou, jak cizí člověk hřebík do zdi vbil, jak pověsil a srovnal hodiny, jak na řetízky připjal závaží, jak v posled kyvadlu dav lehký tep stroj spustil, drobný jazyk Věčnosti. A když se dovršila hodina, veřeje kapličky se rozletly, z nich vyhouplo se pestré ptáčátko a ohlásilo uklánějíc se svým kuku, kuku počet hodin těch. 97 To bavilo. A během dopoledne se dostavily děti pokaždé, když vršila se nová hodina a divadlo měl zahrát drobný pták. A když pak blížila se dvanáctá, tu usedly zas vážně do křesel a dívaly se po té ručičce, jež skoro neznatelně lezla v před... Nu, konečně ta líná rafije nehybnou menší zcela pokryla, v hodinách hrklo to a ze dvířek uctivě vyhoupla se kukačka a kukala, a děti čítaly, zda se v těch počtech přec jen nesplete. A nespletla se... Na vlas dvanácte. A zas se za ní dvířka zavřela. A děti vstaly. Řekla Jiřina: – No, zaplať pánbů, že to dovedla. – A Sylva prohlásila radostně: – To nejtěžší má pro dnes za sebou! – Tak proniknuvše její tajemství i hodinové její námahy, víc nevšimly si děti kukačky. Ta kuká, kuká stále horlivě, a mně, jenž časem sám jí naslouchá a sní o první lesů zeleni a o tom pranostickém proroku – mně zdá se, že hlas toho ptáčete zní jaksi opuštěně, bolestně, jak herce hlas, jenž hraje zoufale před skoro prázdným hluchým divadlem... 98
Básně v knize Vteřiny (in Macharovy spisy, svazek 13):
  1. OSTROV ZAPOMNĚNÍ
  2. CHVILKA
  3. JARNÍ TUCHA NA PŘEDMĚSTÍ
  4. DĚTI
  5. JUBILEJNÍ
  6. JARNÍ VIGNETKA
  7. IMPROMPTU
  8. KDYS TĚŠILO MĚ...
  9. ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE
  10. DEŠŤ
  11. PLÁČ VICHŘICE
  12. SENTIMENTALITA VEČERA
  13. V ROZHODNÝCH HODINÁCH ŽITÍ...
  14. PROBLEM ŽIVOTA
  15. SMÍCH
  16. UTĚŠENÁ KRAJINA
  17. ANDROMACHA
  18. ZÁPAD SLUNCE
  19. JIŘINA,
  20. SMUTEK
  21. UPOMÍNKA
  22. ELEGICKÉ CHVILKY
  23. PEDAGOGICKÁ ROZPRAVA
  24. PORTRET MÉ TETY
  25. VTEŘINY
  26. SLOKY Z VESELOHRY
  27. DO PAMÁTNÍKU
  28. Z ROZMLUVY O POHŘBECH
  29. MORITURI
  30. MARKETKA
  31. POD HVĚZDNÝM NEBEM
  32. GAVOTTA
  33. CHTĚL UMŘÍT BYCH...
  34. PODZIMNÍ VEČER
  35. PODZIMNÍ MELODIE
  36. U NÁS ROKU TOHOTO
  37. MORALISTNÍ BESTIE
  38. PROVISORIUM ŽITÍ
  39. ČESKÉ SVĚDOMÍ
  40. VÁLKA RUSKO-JAPONSKÁ
  41. EN PASSANT
  42. ČESKÝ HUMOR
  43. MOJE ANTIPATIE
  44. KŘESŤANSKÁ PŘÁNÍ
  45. MOJI MECENÁŠI
  46. PŘÍTEL, JAKÝCH JSEM MĚL MNOHO
  47. OSKAR WILDE V ČECHÁCH
  48. 18. ÚNORA 1905
  49. KVĚTNOVÁ GLOSA
  50. JARNÍ AKORD
  51. JARNÍ NÁLADA
  52. PORT-ARTHUR
  53. SATIRIK
  54. MLADÉMU PŘÍTELI
  55. PAMÁTCE A. PRAVOSLAVA VESELÉHO
  56. MÁJOVÁ NOC
  57. RUSKU
  58. LETNÍ DEN
  59. KDYŽ JSEM BYL NAPOSLED V PRAZE...
  60. Z JEDNOHO MAĎARSKÉHO BÁSNÍKA
  61. NA PAMÁTKU
  62. BLAHOŘEČENÍ
  63. NOC
  64. „Z DUŠEVNÍ DÍLNY“
  65. HYPNOSA RETORICKÁ
  66. EROTICKÉ TERCINY
  67. ZLATÝ VĚK ČESKÉ POESIE
  68. BALADA
  69. KÝVADLO V LEBCE
  70. ANT. SOVOVI
  71. V SVŮJ HODOVNÍ SÁL EGYPŤANI...
  72. DVĚ POETIKY
  73. SLÁVA
  74. A PŘECE...
  75. NEVESELÁ MEDITACE
  76. HODINY
  77. V KOLOTOČI DNŮ A NOCÍ
  78. KRAJINA
  79. EXORIARE ALIQUIS...
  80. TAEDIUM VITAE
  81. SCHILLER REDIVIVUS
  82. ELEGIE
  83. ACH, SYLVO...
  84. HORVATH
  85. OSMÉHO LISTOPADU
  86. PODZIMNÍ DNY
  87. CHRUDIMSKÁ LEGENDA
  88. NACIONALISMUS
  89. NA MNOHÉ ADRESY
  90. AKVAREL
  91. SOBĚ
  92. RUŠTÍ AUTOŘI
  93. LIST PŘÍTELI