Sonet metafysický.

Josef Svatopluk Machar

Jsou chvíle, kdy se zdá, že stojí čas, jak zarputilá herka jankovitá. Fadessa hrozná... Venku mha a mráz, a prašný sníh kol oken se střech lítá. Vše pusto kolem; pusto, mrtvo v nás, mha jakás v mozku na všecko se chytá, kol prsou jak by vinul se nám plaz, nějaká boa těžká, obrovitá. Minulosť pouští, všecko příští mhou a dnešek věčností nám v prsou zívá... A je to hroznou jakous záhadou, jak tato věčnost, velká, šedá, divá v tom nepostihle letném času trysku se vejde v nás... v tak bídné zrnko písku...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

242. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš, (Adolf Heyduk)
  2. Český žalm (Antonín Klášterský)
  3. VI. Právo odvety. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  5. Neusíná (Otokar Fischer)
  6. X. Druhá idylka ze žaláře. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Samota. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Bořek. (Antal Stašek)
  9. Na rychtě. (Adolf Heyduk)
  10. JE SMUTNO... (Josef Svatopluk Machar)