Sonet metafysický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet metafysický.
Jsou chvíle, kdy se zdá, že stojí čas, jak zarputilá herka jankovitá. Fadessa hrozná... Venku mha a mráz, a prašný sníh kol oken se střech lítá. Vše pusto kolem; pusto, mrtvo v nás, mha jakás v mozku na všecko se chytá, kol prsou jak by vinul se nám plaz, nějaká boa těžká, obrovitá. Minulosť pouští, všecko příští mhou a dnešek věčností nám v prsou zívá... A je to hroznou jakous záhadou, jak tato věčnost, velká, šedá, divá v tom nepostihle letném času trysku se vejde v nás... v tak bídné zrnko písku... 18