Sonet o dětech soumraku.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o dětech soumraku.
Červ jakýs užírá nám kořen žití... A zeleň každé sporé naděje nám samým zdá se tak už chorou býti, že nevěříme, že v květ vyspěje. Cíl života se nám kams v prázdno řítí, však není sil vjet v jiné koleje, všech radostí, všech krás v tom světě sytí jdem hladoví vždy v světa peřeje. Jsme apatičtí s tichou zoufalostí a resignujem plni otravy na každý zákmit světlé budoucnosti. A minulosť? Tu bychom bez váhání v klín nepaměti vrhli mlhavý – a každý právě prožitý den za ní... 8