II. Portrét mé matky.

Josef Svatopluk Machar

II.
Portrét mé matky.

Vlas do dnes černý stará paní má a svěží šíj jak dívka ve květu – však žalné roky hledí očima, v nichž lesk chví vybledlého sametu. Na rtech má úsměv, úsměv podzima, ten tklivý, lehký zbytek po létu – však chvilkou zachví tahy jejíma i hořký stín – jen zachví – však je tu. – A stará paní dvakrát za měsíc mi pošle aršík svého švabachu, kde o mou ženu tone ve strachu. U kamen sedí za těch metelic ve staré židle měkkém lenochu, čte Jiráska a plete punčochu...