Sonet o lásce.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o lásce.
Ach láska, láska... Během mladých roků čet’, psal jsem o ní verše nadšené – eh, člověk mnoho pohřbí v žití toku, než jasně prozří oči zmámené... Hlas jímavý má, tváře ruměnné, chod lehounký, je elastických boků, musselín bílý vlá jí s ramene – a kuplířkou je s nevinností v oku. Dva lidi svede, do duší jim sází hlouposti, bol a jaro s poesií, vede je na bál, v park i husté mlází, najde jim místo, kde se hezky skryjí – na Vášeň, sestru, křikne: “Pojď ty sem!” – a poroučí se s pěkným pukrlem... 11