VI. Právo odvety.

Jaroslav Vrchlický

Vím, křivda jak se těžce zapomíná, nás víc než jedna v duše hloubi řeže, však msta a hněv jsou oři bez otěže ze stájů ďábla a ne Hospodina. Co platno doušky pekelného vína, mstou zpíjet se, však slovy jen a v leže? Co platen pomník z mramoru a spěže, když lepším být je hruď i hlava líná? Mstít staré křivdy chcem, však dejme ruku na srdce dřív, zda máme v sobě síly být mstiteli? Zda soudci být jsme hodni? Ne! pravím klidně, dokud v nesouzvuku a v nesvornosti mezi sebou šílí a česť si vraždí vlastní bratři rodní.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

277. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOVOSVĚCENCI. (František Kyselý)
  2. Sonet metafysický. (Josef Svatopluk Machar)
  3. AŤ HNU SE KAM CHCI (Antonín Sova)
  4. Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš, (Adolf Heyduk)
  5. SILNÉ JAKO SMRT. (Hanuš Jelínek)
  6. AD TE, DOMINE! (František Kvapil)
  7. Český žalm (Antonín Klášterský)
  8. MATČINY OČI. (Petr Křička)
  9. III. Jak ozvěna v skalách zasněných (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Chodím po té vlasti, zbírám písně; (František Sušil)