VI. Právo odvety.

Jaroslav Vrchlický

VI.
Právo odvety.

Vím, křivda jak se těžce zapomíná, nás víc než jedna v duše hloubi řeže, však msta a hněv jsou oři bez otěže ze stájů ďábla a ne Hospodina. Co platno doušky pekelného vína, mstou zpíjet se, však slovy jen a v leže? Co platen pomník z mramoru a spěže, když lepším být je hruď i hlava líná? Mstít staré křivdy chcem, však dejme ruku na srdce dřív, zda máme v sobě síly být mstiteli? Zda soudci být jsme hodni? Ne! pravím klidně, dokud v nesouzvuku a v nesvornosti mezi sebou šílí a česť si vraždí vlastní bratři rodní. 10