XX. Naděj lidu.

Jaroslav Vrchlický

XX.
Naděj lidu.

Kde je tvá haluz, divuhodný ptáku, ó naději ty lidu věčně živá? Po mezi pasák tvoji notu zpívá, ji plavec šeptá na své lodi vrakuvraku. Zří nadšen tebou věštec do oblaků, kde fatamorgana snů jeho splývásplývá, a v klasech bouří rozmlácených dívá se rolník za tebou, třpyt slzy v zraku. Ó veslo tonoucích, buď dále s námi! Ó kotvo, zapusť v hruď nám všecky zuby! Ó hvězdo jitřní, neustup leč zoři! Jen tebe máme, bez tebe jsme sami a zřítíme-li se přec do záhuby, za námi teprv skaň a zhasni v moři! 24