XXII. Epilog.

Jaroslav Vrchlický

XXII.
Epilog.
Ne co jsme mohli, však to, co jsme chtěli, buď souzeno, až vlna budoucnosti se přes nás převalí, až vazeb sprostí se hrdý národ vzletna k výši smělý. A jestli slunce příštích věků zbělí jak dědů rovněž naše v poutech kosti, vnuk šťastnější měj na té vůli dosti, neb tou se pouze měří člověk celý. Co chceš, to jsi. Tvá vůle buď tvé žití! My chtěli velkosť, pravdu, dobro, sílu a velká vůle často skutky předčí. Když nezdaří se chmuru proraziti, ať škleb se třeba snoubí tvému dílu – i padlý titan nad Zeva je větší! 26 OBSAH. I. Vstup5 II. Vina a trest6 III. Juž nechte být7 IV. Stará báj8 V. Sursum corda9 VI. Právo odvety10 VII. Suché kosti11 VIII. Minulosť a přítomnosť12 IX. Vždy na ráně13 X. Procitnutí14 XI. Dvojí prospěch15 XII. Naše práce16 XIII. Politická píseň17 XIV. Co chceme18 XV. Snad přece19 XVI. Jen spravedlnosť20 XVII. Credo21 XVIII. Koruně sv.-Václavské22 XIX. Naší řeči23 XX. Naděj lidu24 XXI. Naše píseň25 XXII. Epilog26
E: lk + sf; 2002 [27]
Básně v knize Hlasy v poušti:
  1. I. Vstup.
  2. II. Vina a trest.
  3. III. Juž nechte být!
  4. IV. Stará báj.
  5. V. Sursum corda!
  6. VI. Právo odvety.
  7. VII. Suché kosti.
  8. VIII. Minulosť a přítomnosť.
  9. IX. Vždy na ráně.
  10. X. Procitnutí.
  11. XI. Dvojí prospěch.
  12. XII. Naše práce.
  13. XIII. Politická píseň.
  14. XIV. Co chceme.
  15. XV. Snad přece!
  16. XVI. Jen spravedlnosť!
  17. XVII. Credo.
  18. XVIII. Koruně sv.-Václavské.
  19. XIX. Naší řeči.
  20. XX. Naděj lidu.
  21. XXI. Naše píseň.
  22. XXII. Epilog.