XXI. Naše píseň.

Jaroslav Vrchlický

XXI.
Naše píseň.

Je smutná píseň, která pouze káže; líp kdyby mohla hráti pochod k skutku, ne v krvavou a násilnickou půtku, kde zvedají se s mečem v ruce paže, Lečleč v zápas ducha, který k sobě váže, a k radosti, co dřív rozbité v smutku, a k naději, jež v prvním k činu útku jen po zdaru a rozkvětu se táže. Pak v ruce palmy, vavřín ve své kštici, by mohla zářná chodit ulicemi, a zpívat Hosana své vítězící! Teď pouze zrak svůj plaše kloníc k zemi nad rozbitou se choulí popelnicí, skřek marný k Bohu šle, jenž v mraku němý. 25