VII. Suché kosti.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Suché kosti.

Buš do skály a jistě tryskne pramen, když v skále zajat v ňadru jejím zpívá, však marná práce tvá i snaha lživá, když prázdný je a suchý uvnitř kámen. Chtěj v ledu točen rozdmýchati plamen, vše marná je tvá péče účinlivá: jen živ-li národ, je i píseň živa a z jazyka pak přejde v svaly ramen. Jen k sobě lásky víc a shovívání a místo krve budou padat růže z těch zmozolených, uhnětených dlaní. Pryč s předsudky a záštím! K sobě úže! A skřivan jitra vzletne z českých plání, a stará hrdosť vstane v srdci muže. 11