X. Procitnutí.

Jaroslav Vrchlický

X.
Procitnutí.
My mnoho chtěli a teď málo máme, pták iluse k nám sletěl s peřím zlatým, zpil pohárem se každý vrchovatým a na bratra houk’: S cesty ustup, cháme! My snili dlouho, teď náš sen se láme, nad nadějí svých pláčem lánem sžatým, jsme seslabeni svárem jedovatým, však neschopni jej střást, ač hřích svůj známe. My procitli a nyní zříme v bolu, kol prázdného jak zasedli jsme stolu; tu málo platno volat: Pomoz, Bože! Spíš znovu začněm, nechť nás hanba hněte, až prací růžemi přec v posled zkvěte to naše věčné Záhořovo lože! 14
Básně v knize Hlasy v poušti:
  1. I. Vstup.
  2. II. Vina a trest.
  3. III. Juž nechte být!
  4. IV. Stará báj.
  5. V. Sursum corda!
  6. VI. Právo odvety.
  7. VII. Suché kosti.
  8. VIII. Minulosť a přítomnosť.
  9. IX. Vždy na ráně.
  10. X. Procitnutí.
  11. XI. Dvojí prospěch.
  12. XII. Naše práce.
  13. XIII. Politická píseň.
  14. XIV. Co chceme.
  15. XV. Snad přece!
  16. XVI. Jen spravedlnosť!
  17. XVII. Credo.
  18. XVIII. Koruně sv.-Václavské.
  19. XIX. Naší řeči.
  20. XX. Naděj lidu.
  21. XXI. Naše píseň.
  22. XXII. Epilog.